HISTORIE OH

  Olympijské hry jsou největší sportovní událostí moderní doby. Svého předchůdce a vzor mají v antických olympijských hrách, konaných ve starém Řecku v Olympii na poloostrově Peloponés. Jejich zakladatelem byl podle pověsti Hérakles.
    Olympijské hry antické se pořádaly od 8 stol. př. n.l do přelomu 4. a 5. stol. n. l. v Olympii v srpnu nebo září k poctě boha Dia. Jako počátek her i řeckého kalendáře se píše rok 776 př. n. l. Olympijské hry se konaly vždy po 4 letech, původně trvaly jeden, později 5 dní.
    Zpočátku byly na programu pouze závody v běhu (dromos), v 7. stol. však zařazen pentáthlon, rohování, závody vozů, dostihy a pankration. V 7 a 6. stol. bylo pořadí: běh, zápas, pentáthlon a rohování chlapců a běh mužů se zbraněmi.
    Před začátkem Olympijských her zvali poslové z Olympie k účasti po celém antickém Řecku, oznamovali přesné datum konání her a vyhlašovali boží mír (ekecheíriá). Jako závodníci se OH směli zúčastnit pouze svobodní občané řeckého původu (vyloučeni byli cizinci, otroci a ženy), přihlížet mohl kdokoli (kromě řeckých provdaných žen). Pro ženy se v době OH konaly samostatné závody v běhu při héraích.
    Závodníci se museli dostavit do Olympie měsíc před počátkem OH a trpěli intenzivní přípravu spojenou s dietou. Hry byly zahajovány průvodem závodníků a jejich slavnostní přísahou Diovi Olympskému. Jednotlivé závody probíhaly pod dozorem hélládoniků (rozhodčích; zprvu 2, později 9). Vítězové v jednotlivých disciplínách byli odměňováni olivovým věncem, měli právo dát si postavit své sochy a rodné obce jim prokazovaly čestné pocty.
    K Olympijským hrám se scházeli zástupci řeckých států a podepisovali zde politické smlouvy. Při hrách se také upevňovalo vědomí řecké národní a kulturní sounáležitosti.
     Největší rozkvět OH byl v 5. stol. př. n. l. (tzv. klasické obdobi). V té době byly skládány i ódy na vítěze (epiníkie). Od 4. stol. př n. l. stále častěji závodili profesionálové (athlétés), příslušníci nižších vrstev, vycvičení v jedné disciplíně. Čím dál více se také množí případy korupce. Od 3. stol. př n. l. soutěžili na OH i závodníci neřeckého původu z Egypta, Malé Asie a Sýrie.
     Po ovládnutí Řecka Římany (146 př. n. l.) nastal úpadek Olympijských her. K novému rozmachu došlo až v 1.-3. stol. n. l., kdy byly hry podporovány římskými císaři. Císař Nero se sám aktivně účastnil. Závodníci řeckého původu byli v menšině, vítězili Syřané, Féničané, Ilyrově, Afričané nebo Babyloňané.
    Ve 4. stol. n. l. Olympijské hry upadaly, ostře se proti nim stavělo křesťanství, které se v té době stalo oficiální ideologií římské říše- považovali je za hry pohanské. Roku 393 či 394 vydal císař Theodosius přísný zákaz konání her. Přesto se OH snad ještě nějakou dobu konaly, měly však pouze lokální charakter. Roku 426 byli z rozkazu císaře v Olympii zničeny všechny budovy.

    Olympijskou myšlenku zformuloval Pierre de Coubertin ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti (kalokagathía). Posvátný mír (ekecheiría) a slavnostní obřady při zahájení antických OH ožívají v nové formě. Dnes jsou obohaceny o požadavek rovnoprávnosti všech sportovců bez rasové, politické a náboženské diskriminace a o požadavek demokracie a internacionalismu. Dnešní olympijská myšlenka je v podstatě vyjádřena v základním článku olympijské charty.

    Pořádají se jako:

HISTORIE ZOH

    Zimní olympijské hry se pořádají od roku 1924.

název rok místo konání
I. Zimní olympijské hry 1924 Charmonix (Francie)
II. Zimní olympijské hry 1928 St. Moritz (Švýcarsko)
III. Zimní olympijské hry 1932 Lake Placid (USA)
IV. Zimní olympijské hry 1936 Garmish-Partenkirchen (Německo)
Zimní olympijské hry 1940 Sapporo (Japonsko) - nekonaly se
Zimní olympijské hry 1944 Cortina d´Ampezzo (Itálie) - nekonaly se
V. Zimní olympijské hry 1948 St. Moritz (Švýcarsko)
VI. Zimní olympijské hry 1952 Oslo (Norsko)
VII. Zimní olympijské hry 1956 Cortina d´Ampezzo (Itálie)
VIII. Zimní olympijské hry 1960 Squaw Valley (USA)
IX. Zimní olympijské hry 1964 Innsbruck (Rakousko)
X. Zimní olympijské hry 1968 Grenoble (Francie)
XI. Zimní olympijské hry 1972 Sapporo (Japonsko)
XII. Zimní olympijské hry 1976 Innsbruck (Rakousko)
XIII. Zimní olympijské hry 1980 Lake Placid (USA)
XIV. Zimní olympijské hry 1984 Sarajevo (Jugoslávie)
XV. Zimní olympijské hry 1988 Calgary (Kanada)
XVI. Zimní olympijské hry 1992 Albertville (Francie)
XVII. Zimní olympijské hry 1994 Lillerhammer (Norsko)
XVIII. Zimní olympijské hry 1998 Nagano (Japonsko)
XIX. Zimní olympijské hry 2002 Salt Lake City (USA)
XX. Zimní olympijské hry 2006 Turín (Itálie)
XXI. Zimní olympijské hry 2010 Vancouver (Kanada)
XXII. Zimní olympijské hry 2014 kandidáti: Pchjongjang, Sofie, Soči, Salzburg, Almaty, Borjomi, Jaca

 

  1. Chamonix (Francie), 25. ledna - 5. února 1924
    Prvních ukončenou disciplínou zimních olympijských her byl rychlobruslařský závod mužů na 500 m a vůbec prvním zlatým medailistou ZOH se stal Američan Charles Jewtraw. Fin Thumberg získal 5 medailí v rychlobruslení a Nor Haug 3 zlaté medaile v lyžování.
  2. Svatý Mořic (Švýcarsko), 11. - 19. února 1928
    Na programu her se objevila nová disciplína - skeleton. Fin Thumberg přidal ke 3 zlatým medailím s Chamonix další 2 zlaté v rychlobruslení. Senzaci způsobila Norka Sonja Henia, která vyhrála krasobruslařskou soutěž ve svých 15 letech a o primát nejmladší olympijské vítězky přišla až v roce 1998.
  3. Lake Placid (USA), 4. - 15. února 1932
    Sonja Henie obhájila svou zlatou medaili ze Svatého Mořice. Členem vítězného amerického čtyřbobu byl Eddie Eagen, který již získal zlatou olympijskou medaili na letních hrách v roce 1920 v Antwerpách v boxu a je tak jediným olympionikem, který získal zlatou medaili na zimních i letních olympijských hrách.
  4. Garmisch-Partenkirchen (Německo), 6. - 16. února 1936
    Poprvé byly na program her zařazeny soutěže v alpském lyžování. Rychlobruslař Ballangrud z Norska získal 3 zlaté medaile. Velká Británie vyhrála turnaj v ledním hokeji a sesadila Kanadu, která dosud zvítězila na všech hrách.
  5. Svatý Mořic (Švýcarsko), 30. ledna - 8. února 1948
    Olympijské hry v roce 1940 se měly konat v japonském Sapporu. Válka s Čínou však přinutila Japonsko se pořádání her v roce 1938 vzdát, alternativou měl být německý Garmisch-Partenkirchen, ale začátek II. světové války v roce 1939 vedl k tomu, že byly hry zrušeny. Nekonaly se ani hry v roce 1944 a na tradici navázaly až hry ve Svatém Mořici v roce 1948. Ze soutěží byly vyloučeny sportovci z Německa a Japonska. Pouze 2 sportovci dokázali získat 2 zlaté medaile - francouzský sjezdař Oreiller a švédský lyžař Lundström.
  6. Oslo (Norsko), 14. - 25. února 1952
    Norský rychlobruslař Andersen získal v domácím prostředí 3 zlaté medaile. Poprvé se objevil mezi disciplínami ZOH obří slalom. Poprvé byly pořádány soutěže v běhu na lyžích žen.
  7. Cortina d'Ampezzo (Itálie), 26. ledna - 5. února 1956
    Poslední hry, na kterých se konaly krasobruslařské soutěže pod širým nebem. První hry, které byly vysílány prostřednictvím televize. Hry byly ve znamení dominance závodníků ze Sovětského svazu.
  8. Squaw Valley (USA), 18. - 28. února 1960
    Jediné ZOH, na kterých se nekonaly soutěže v jízdě na bobech. Američtí pořadatelé odmítli vystavět bobovou dráhu s odvoláním na nízký počet přihlášených závodníků. Na programu her se poprvé objevil biatlon. Poprvé se konaly také ženské soutěže v rychlobruslení. Hokejový turnaj vyhrály nečekaně USA, které dokázaly porazit Kanadu i Sovětský svaz.
  9. Innsbruck (Rakousko), 29. ledna - 9. února 1964
    Hry v Innsbrucku byly poznamenány nedostatkem sněhu. Rakouská armáda svážela sníh a led odkud se dalo. Lydia Skoblikova získala 4 zlaté medaile v rychlobruslení a stala se tak prvním sportovcem, který dokázal získat 4 zlaté medaile na jedné zimní olympiádě. Poprvé se na hrách představila jízda na saních.
  10. Grenoble (Francie), 6. - 18. února 1968
    Kuriozní skandál se odehrál při závodech v mužském slalomu. Vítězem se stal Francouz Killy. Jeho rival Schranz po protestu na zkřížení tratě neznámým mužem dostal možnost opakované jízdy, ve které Francouze porazil. Rozhodčí však po protestu z francouzské strany přiřkli nakonec vítězství stejně Killymu. Skandál se odehrál při sáňkařských závodech žen, kde byly 3 závodnice z NDR diskvalifikovány pro zahřívání svých saní.
  11. Sapporo (Japonsko), 3. - 13. února 1972
    Galina Kulakova získala 3 zlaté medaile v běhu na lyžích. Stejně tak Holanďan Schenk získal 3 zlaté medaile v rychlobruslení. Skokan na lyžích Kasaya vybojoval první zimní zlatou olympijskou medaili pro Japonsko.
  12. Innsbruck (Rakousko), 4. - 15. února 1976
    Původně měly být hry pořádány v americkém Denveru. Po jeho odřeknutí se stal podruhé v historii pořadatelem Innsbruck. V krasobruslení se poprvé objevila soutěž tanečních párů.
  13. Lake Placid (USA), 13. - 24. února 1980
    Americký rychlobruslař Eric Haiden získal všech 5 možných zlatých medailí v rychlobruslařských soutěžích. Ruský biatlonista Tichonov vyhrál zlatou medaili na čtvrtých olympijských hrách v řadě. V běhu na lyžích získal 3 zlaté medaile Nikolaj Zimjatov. Tým USA vyhrál nečekaně turnaj v ledním hokeji.
  14. Sarajevo (Jugoslávie), 8. - 19. února 1984
    Domácí lyžař Jure Franko vybojoval první zlatou medaili na ZOH pro Jugoslávii. Marja-Liisa Hämäläinen získala 3 zlaté medaile v běhu na lyžích. První a druhé místo ve slalomu vybojovala dvojčata z USA - Phil a Stev Mahrerovi.
  15. Calgary (Kanada), 13. - 28. února 1988
    Na program her zařazen super obří slalom a kombinace. 3 zlaté medaile vybojoval finský skokan na lyžích Matti Nykänen, což mu umožnilo i premiérové zařazení závodu družstev ve skocích na lyžích. Rychlobruslařské soutěže se konaly poprvé v hale. Yvonne van Gennip získala 3 zlaté medaile v rychlobruslení, Christa Rothenburger získala zlatou medaili v závodě na 500m a o půl roku později vybojovala i stříbrnou medaili v cyklistice na LOH. Je tak jediným sportovcem, který dokázal získat medaili na LOH i ZOH v jednom roce.
  16. Albertville (Francie), 8. - 23. února 1992
    Poslední ZOH, které se konaly ve stejném roce jako hry letní. Na programu her poprvé závody v short tracku a akrobatickém lyžování. Norští lyžaři Björn Dählie a Vegard Ulvang získali po 3 zlatých medailích. Finský skokan Nieminen se v 16 letech stal nejmladším mužským olympijským vítězem v historii ZOH.
  17. Lillehammer (Norsko), 12. - 27. února 1994
    Domácí rychlobruslař Koss získal 3 zlaté madaile a každou v novém světovém rekordu. Italská lyžařka Manuela di Centa vybojovala 5 olympijských medailí.
  18. Nagano (Japonsko), 7. - 22. února 1998
    Premiérové zařazení snowboardingu na program her. Turnaje v ledním hokeji se poprvé zúčastnili nejlepší hráči světa včetně profesionálů a senzačním vítězem se stala Česká republika. Björn Dählie získal další 3 zlaté medaile a celkem tak dovršil svojí sbírku na 12 olympijských medailí - z toho 8 zlatých. Krasobruslařka Tara Lipinska vyhrála svou soutěž v 15 letech a stala se tak nejmladším olympijským vítězem v historii.
  19. Salt Lake City (USA), 8. - 24. února 2002
    Na program her se vrátil skeleton a nově se objevily závody v jízdě na bobech žen. Norský biatlonista Björndalen získal všechny 4 možné zlaté medaile. Finský sdruženář Samppa Lajunen zase vyhrál všechny 3 sdruženářské závody. 3 zlaté medaile vybojovala také chorvatská lyžařka Janica Kostelic, která k nim přidala ještě jednu stříbrnou. Stříbrnou medaili v jízdě na saních získal Georg Hackl a stal se tak prvním sportovcem, který má ze své soutěže medaili z 5 po sobě jdoucích ZOH. Yang Yang v short tracku vybojoval první zlato ze ZOH pro Čínu.